Sežeň kontakty, napiš tiskovku

Cíl byl upozornit na Pražskou kartu co největší množství lidí, nejlépe z oblasti médií. Buď ty, kteří mají co do činění s pražským Dopravním podnikem či samotnou Opencard nebo přímo softwarové vývojáře.

Jak to ale udělat, když jste z prakticky absolutně neznámé firmy bez tolik potřebné sítě kontaktů, a když nemáte známosti, které by vám pomohly vaše dílko šířit dál?

Nezbylo nic jiného, než si kontakty sehnat svépomocí a doufat v to, že aspoň něco se ujme. Krom přípravy tiskové zprávy následoval tedy klasický sběr emailových adres. Platilo, že čím více jich čím úspěšnější tento sběr bude, tím bude pravděpodbnější, že se o našem projektu vůbec někde bude psát.

Nakonec se podařilo dát dohromady něco okolo šedesáti kontaktů, které jsme rozdělili na dvě skupiny. E-mail s tiskovou zprávou šel přednostně na novináře věnující se problematice Opencard. Ve druhé vlně jsme prostřednictvím služby MailChimp poslali trochu odlišný e-mail všem ostatním.

Doufej, že zaujmeš

Ve zpětnou vazbu jsme pak jen doufali. A dočkali jsme se. Krom přetisknutí naší tiskové zprávy na několika IT webech zabodovala naše “vzdoraplikace” pro online správu služeb chytré karty u Tomáše Belicy z Deníku Metro, který Pražskou kartu zmínil ve svém článku z 2. června 2011. A nakonec jsme natolik zaujali jsme i samotnou firmu Haguess, která v současnosti používaný systém pro pražskou MHD vyvinula.

I když jsme chtěli upoutat pozornost přeci jen o něco specifičtěšjší publikum, než jsou čtenáři Metra – například zmiňované SW vývojáře, můžeme být s výsledkem naší první kampaně spokojení. Nejen kvůli zmínce v Metru, zájmu Haguessu a získaným zkušenostem, ale i proto že ji zpětně vnímáme jako první upozornění na Alvilu. Na IT společnost, která se vedle vysoké funkčnosti vyvíjeného softwaru stejnou měrou zaměřuje také na jeho použitelnost a uživatelskou přívětivost.

První díl Příběhu Pražské karty si můžete přečíst zde, druhý najdete zde.

Související odkazy

www.alvila.com/prazskakarta (homepage Pražské karty)
www.mailchimp.com (MailChimp)
www.metro.cz (Deník Metro)
www.haguess.cz (Haguess)
www.dpp.cz (Dopravní podnik hlavního města Prahy)
www.eshop.dpp.cz/eshop/ (Eshop Dopravního podniku)
www.opencard.cz (Opencard)

Představení Pražské karty

Demoaplikaci Pražské karty (viz první díl miniseriálku) bylo potřeba veřejně odprezentovat a smyslupně vysvětlit příběh a motivaci stojící za jejím vznikem. Vytvořili jsme takzvané mockupy (tzn. statické návrhy vzhledu jednotlivých obrazovek),  nikoliv interaktivní prototyp. Jako cestu k realizaci jsme zvolili samostatnou webovou stránku (www.alvila.com/prazskakarta), kde jsme pozadí návrhu i samotnou aplikaci okomentovali formou komiksu.

Inspirace

Koncepční, vizuální i formální inspirací pro stránku Pražské karty byly prezentace projektů hvězdného architektonického studia BIG (www.big.dk). BIG používá stereotypy komiksového vyprávění k názorné a srozumitelné prezentaci i poměrně složitých a komplexních projektů. A při tom zachovává to základní, že komiks znamená především zábavné čtení.

Realizace

Samotná realizace od sepsání scénáře komiksu, přes aranžování scén pro focení až k samotné tvorbě kompozic trvala přibližně týden. Ve výsledku je podoba komiksu kompilací celé řady komiksových stylů a je svým způsobem také poctou tomuto typu média.

Co nás vlastně přivedlo k rozhodnutí zabývat se aplikacemi stojícími za tzv. chytrými kartami si můžete přečíst v prvním díle. A jaký měla naše demoaplikace a její prezentace ohlas zjistíte v díle následujícím.

Související odkazy:

www.alvila.com/prazskakarta (Pražská karta)
http://big.dk (Bjarke Ingles Group)

Opencard – uživatelské utrpení

Opencard jsem si pořizoval mezi posledními a uvítal jsem možnost zřízení on-line. Na stránkách, jejichž nezapamatovatelnou adresu jsem si vygoogloval, jsem vyplnil sáhodlouhý registrační formulář. Zadal jsem tam snad i velikost své obuvi a Opencard jsem slavně získal. A pak jsem vyzkoušet internetový obchod pro nákup kuponu. Předpokládal jsem, že údaje zadané při zřizování (jméno, telefonní číslo, emailovou adresu, atd.) jsou provázané s číslem mé karty a systém si je bude pamatovat. Ale ono ne.

Vstup do e-shopu je na webu DPP téměř neviditelný, rychlá orientace v aplikaci je nemožná, chybí základní funkcionalita – upozornění na končící platnost kuponu emailem nebo pomocí SMS. Jinými slovy  - čím více zkušeností s Opencard jsme ve Studiu získávali, tím víc nedostatků v použitelnosti vyplulo na povrch.

E-shop dopravního podniku hlavního města Praha vs. Pražská karta

S kolegy Honzou Trávníčkem a Martinem Tamášem jsme provedli základní analýzu jak e-shopu Dopravního podniku, tak hardwarových specifik celého systému. Doplnili jsme si i představu, jak je to s tzv. chytrými kartami jinde v ČR a ve světě.

Naše aplikace “Pražská karta” pak vznikala přibližně měsíc – od vstupní analýzy systému, přes sestavení základních příkladů použití a návrh wireframů aplikace, až po samotný design uživatelského rozhraní, který měl na starost Martin Kováčik, grafický designér Studia. V každé fázi vývoje podstupovala aplikace uvnitř firmy jednoduché testy použitelnosti, které v každém kole pomohly odstranit nedostatky našeho návrhu.

Pražská karta – přehled účtu (drátový model aplikace)

Další díl miniseriálu o Pražské kartě se týká její webové prezentace a najdete ho zde.

Související odkazy:

www.alvila.com/prazskakarta (Pražská karta)
www.opencard.cz (Opencard)
www.dpp.cz/e-jizdenka (e-shop Dopravního podniku)

Nabídka témat ve škole není příliš prakticky zaměřená

Jak ses vlastně dostal k možnosti psát absolventskou práci v Alvile? Bylo dřív zaměstnání a až pak práce?

V Alvile pracuji již od jejího vzniku, takže nejprve bylo zaměstnání. O možnosti pracovat na diplomce přímo zde jsem tak věděl už od samého začátku. Zároveň jsem ale uvažoval i nad nabídkou psát ji ve škole, tedy na Fakultě elektrotechnické ČVUT. Vzhledem k tomu, že v rámci zaměstnání vznikla už moje bakalářská práce, a měl jsem s ní vesměs jen samé pozitivní zkušenosti, rozhodl jsem se nakonec dělat v zaměstnání i práci diplomovou.

Hrálo v tom nějakou roli i to, že životnost práce psané ve škole prakticky končí s jejím odevzdáním?

Určitě ano. Když píšeš práci na téma dodané školou, tak ve spoustě případů nemá po obhájení žádné okamžité využití. Většinou se počítá s nějakým výzkumem, který je ale obvykle poměrně hodně specifický a zpravidla není zrovna praktický. Dané to bylo i tím, že jsem nechtěl pokračovat v doktorandském studiu, což by byla jedna z možností, jak diplomku psanou ve škole dále rozvíjet. Projekt, kterému jsem se věnoval v Alvile, nabízí – vzhledem k tomu, že zde hodlám dále pokračovat – naopak spoustu možností dalšího využití a rozvoje.

Čeho přesně se tvoje diplomka týkala?

V Alvile se mimo jiné věnujeme vývoji open sourcového projektu Alvila Skills, který se zabývá automatizovaným generováním aplikací a uživatelských rozhraní. Původně však fungoval pouze na desktopových operačních systémech a právě možnost jeho rozšíření na další platformy jako web nebo Android byla jedním z možných témat pro diplomovou práci. Variantu pro web měl rezervovanou kolega Jakub Tůma, proto jsem si zvolil rozšíření pro systém Android. Motivací mi při tom byla i možnost vyzkoušet si programování pro jiné prostředí než takové, na které jsem byl zvyklý doposud. Android má v současnosti poměrně velký potenciál, takže dle mého názoru je investice do znalostí vývoje pro tento operační systém dobrou volbou.

Tohle téma ti tedy v Alvile nabídli, nebo jsi s ním přišel sám?

Bylo mi nabídnuto. Nikdo mi sice nebránil, abych přišel s vlastním tématem, vymyslet si však něco zajímavého, co má budoucnost a zároveň splňuje požadavky kladené na diplomovou práci, není nic snadného. Souvisí to i s tím, že pokud je téma dané, mnohem lépe se pro práci shání její vedoucí. Když naopak přijdeš s něčím úplně novým, může všechno zůstat jen a jen na tobě, což nebyla varianta, která by mě příliš lákala.

Kdo byl vedoucím tvé diplomky?

Standa Brand. Je to jeden z nejzkušenějších vývojářů v Alvile, takže pro mě byl skvělou volbou.

Jak probíhalo jeho vedení tvé práce?

Kvůli konzultacím jsme se scházeli už od samého začátku, a to zhruba s periodou čtrnácti dní. Vždy, když jsem s prací nějak postoupil, společně jsme si k nové části sedli a Standa mi řekl, které kroky jsou dobré a které naopak ne. Výsledkem byla spousta poznámek a úkolů na příště. Celkem jsem na diplomové práci strávil zhruba tři měsíce, kdy první dva zabral vývoj a poslední měsíc pak psaní textu.

Pozitivní přístup v práci i ve škole

Dávala ti komise třeba nějakým – ať už pozitivním, nebo negativním – způsobem najevo, že jsi práci nepsal ve škole, ale externě?

Pokud to dávali najevo, tak jedině pozitivně. Bylo vidět, že si cení mé snahy a toho, že mám přímý kontakt s praxí a nejsem ten, kdo by se nechal od někoho ve škole vodit za ruku. Zní to trochu nadneseně, ale takový jsem z toho měl pocit.

Byl při obhajobě práce cítit z komise třeba i nějaký zájem o technologii, které ses věnoval?

Přímo při obhajobě asi ne. Řekl bych, že ke mně přistupovali jako k jakémukoliv jinému studentovi – snažili se najít chyby ve zpracování a upozornit na ně a pochopit celkový záměr práce. Na nějaký hlubší zájem o danou technologii ostatně není při obhajobě moc času. Když se ale ptáš na zájem o vyvíjenou technologii, musím zmínit oponenta své práce. Ten už musí být na rozdíl od vedoucího přímo z tvé fakulty, ale stejně jako vedoucího si ho musíš najít sám. V mém případě to nebylo úplně jednoduché. Několik lidí mě nejprve odmítlo. Nakonec jsem se na Katedře počítačové grafiky a interakce dostal k Miroslavu Macíkovi, který se zabývá právě generováním uživatelských rozhraní a z Alvila Skills byl nadšený. O vývoji práce jsem ho pak informoval už během její tvorby, což není úplně obvyklé. Bylo vidět, že ho to skutečně zajímá, a místo toho, aby jen kritizoval, snažil se mi pomoci práci směřovat k co nejvyšší kvalitě.

Hodnocení diplomové práce při její obhajobě pak bylo jaké?

Od vedoucího práce Standy Branda jsem dostal Áčko, tedy nejlepší známku. Od oponenta pak Céčko. S úrovní implementace byl spokojen, snížené hodnocení bylo dáno tím, že se jedná o poměrně komplikovanou, na pochopení náročnou technologii a očekával tedy text s jejím podrobným vysvětlením. To ale v případě, kdy s nějakou technologií pracuješ delší dobu a máš ji představit těm, kteří o ní nikdy neslyšeli, není úplně triviální záležitost.

Je náročné si ve škole zařídit možnost psát absolventskou práci externě?

Nepřišlo mi to vůbec složité. Naopak, měl jsem pocit, že to na FELu není žádná novinka. Všichni přesně věděli, co chci a co je pro to potřeba udělat. Tedy – vytvořit formální definici práce a specifikaci tématu a sehnat si dostatečně kvalifikovaného vedoucího práce, který musí mít alespoň magisterský titul, ale není nutné, aby byl přímo ze školy. Šlo tak v podstatě o formalitu.

Co vnímáš jako největší přednosti toho, že jsi mohl psát diplomku v rámci zaměstnání?

Největším přínosem je určitě možnost svou práci dále rozvíjet a jistota, že jsem dělal něco, co má smysl. I když se teď v Alvile věnuji jinému projektu, můžu stále komunikovat s lidmi, kteří na Skills dále pracují. Tím rozhodně nechci říct, že všechna zadání ve škole jsou špatná, nicméně ta dobrá většinou hodně rychle zmizí. Přeci jen je na FELu několik stovek studentů a zajímavých zadání je o poznání méně. Ostatně i proto celá řada studentů oslovuje vedoucí s vlastními tématy.

Nemůže být v případě psaní práce ve škole nevýhodou i to, že její vedoucí má na starosti více prací a přímo na tebe mu pak nezbývá tolik času, kolik by bylo potřeba?

To bohužel nedokážu posoudit, protože s tím nemám osobní zkušenost. Co ale vím od svých přátel ze školy, vedoucí se jim věnovali naopak poměrně hodně. Zobecnit to tedy tak, že když je tvůj vedoucí práce přímo ze školy, má na tebe málo času, by podle mě byla chyba.

Jsou i nějaká negativa psaní práce v zaměstnání?

Asi to nebudou negativa v pravém slova smyslu, ale mohl bych zmínit to, že se ode mne očekávala mnohem větší samostatnost, než kdybych psal práci ve škole. V Alvile byla odpovědnost opravdu především na mně. Nevýhodou může být i to, že vedoucí není z tvé fakulty a tím pádem neví, jak to tam chodí, a práce jako taková se tak kvůli tomu může odchýlit od fakultou požadovaných standardů. Já jsem měl ale štěstí v tom, že mě na podobné nedostatky upozornil můj oponent, který práci v době, kdy vznikala, viděl minimálně dvakrát.

Vladislav Stehno, vývojář ve společnosti Alvila Systems

Čerstvý absolvent Softwarového inženýrství na Fakultě elektrotechnické Českého vysokého učení technického v Praze. Od 2. ročníku studia pracoval na mnoha projektech v komerční i open source sféře. Zajímá se o nové technologie nejen z oblasti software, ale i hardware. Ve volném čase se věnuje především sportu.

Čtěte také: Alvila a vzdělávání – dvě mouchy jednou ranou

Související odkazy:

Diplomová práce Vladislava Stehna

www.fel.cvut.cz (FEL ČVUT)

http://dcgi.felk.cvut.cz/cs/main (Katedra počítačové grafiky a interakce FEL ČVUT)

Půjčte bližnímu svému

Chcete si půjčit peníze, ale nechce se vám pro ně do banky nebo splátkové firmy? Ať už proto, že byste půjčku možná nedostali, protože máte dluhy a mizerný příjem, anebo třeba proto, že jste fanda nových technologií, sociálních sítí a originálních nápadů? Máte šanci. Nový způsob půjčování peněz začíná i v Česku.

„Chci na plastickou operaci a potřebuji si na to půjčit,“ píše uživatelka vystupující pod přezdívkou Blondie na americkém serveru Prosper.com. Na zmíněnou operaci potřebuje 15 tisíc dolarů, které by chtěla splatit během pěti let. Slibuje, že přidá devatenáct procent z částky na úrocích. Z každé normální banky by ji zřejmě vypoklonkovali, ale na internetu byla částečně úspěšná. Celkem 143 lidí dalo na vylepšení půvabů neznámé ženy dohromady sedm a půl tisíce dolarů. Přesto měla Blondie smůlu. Aby vůbec nějaké peníze dostala, musela podle podmínek půjčky sehnat alespoň sedmdesát procent. To se jí nepovedlo a nedostala nic.

Podobně jako smutná Blondie zkouší sehnat peníze v internetových půjčovnách tisíce lidí. Už víc než sto serverů, hlavně ve Spojených státech a v Británii, dává dohromady zájemce o peníze s těmi, kteří za slibovaný výhodný úrok sumu půjčí. První obdobná půjčovna už funguje i v Česku a další nejméně dvě tu již brzy otevřou své stránky.

Základní myšlenkou těchto takzvaných půjček „člověk člověku“ (z anglického peer to peer) je zprostředkování nabídky a poptávky mezi věřiteli a dlužníky. Stránky také k daným půjčkám vytvářejí smlouvy a zároveň hodnotí důvěryhodnost jednotlivých dlužníků.
Například pokud bude mít dlužník špatné hodnocení, asi těžko si bude moci chtít půjčit se sedmiprocentním úrokem a bude muset nabídnout třeba 30 procent.

Mohlo by se zdát, že půjčit cizímu člověku na internetu peníze je krátkozraké, ovšem za šest let, po které nový fenomén na internetu žije, se takto podle odhadů protočilo skoro šest miliard dolarů.

Zdánlivě je to výhodnější pro všechny. Investoři mohou získat větší úroky, než by dostali, kdyby nechali své peníze ladem v bance. Dlužníci si mohou půjčit i na věci či záliby, kterým by se v bance pravděpodobně vysmáli. Pro získání půjčky na webu jsou důležité dvě věci – příběh, který osloví potenciální investory, a důvěryhodnost, zaručující, že půjčené peníze budou skutečně i s bonusem vráceny. Zástupci již fungujících stránek s tím nemají problém.

„Když se dlužníci dostanou do finančních problémů, tak jejich půjčky u Zopa jsou ty poslední, které by nespláceli,“ tvrdí Martin Campbell, mluvčí společnosti Zopa, která s těmito půjčkami začala jako první na světě. Lidé podle něj raději ublíží bance než konkrétním lidem.

Vystihl tak důležitý moment celého systému. A sice to, že vše stojí na osobních sympatiích. Úspěch žadatelů se totiž skrývá v příbězích, se kterými „jdou na trh“. Tak třeba: Uživatel gain-saffron4 si chce půjčit čtyři tisíce dolarů na housle a nabízí za to 26 procent úroku. Jak uvádí, v minulosti udělal špatná finanční rozhodnutí, ale dluhy splatil. Uživatel deal-ace8 je prý veterán jedné z amerických válek, který chce navštívit svého otce v Massachusetts. Rád by si půjčil čtyři tisíce dolarů s 30 procentním úrokem. Jako záruky jmenuje kompenzace od armády či sociální zabezpečení.

Zajímavé příběhy se dají dočíst i na prvním podobném webu v Česku s názvem Bankerat.cz. Například šestadvacetiletá dělnice ze Škody Auto s platem šestnáct tisíc korun si chce půjčit 50 tisíc korun. Údajně na nábytek, protože její byt vyhořel. Jiný, pro Česko typický příběh, nabízí uživatelka verona: Čistý příjem sedm a půl tisíce korun, ráda by 45 tisíc. Nabízí úrok 20 procent a dobu splácení dva roky. Účel? Chce splatit předchozí „nevýhodné“ půjčky.

Také v západním světě se najde řada lidí, kteří chtějí na webu najít poslední záchranu pro své děravé finance. Na rozdíl od Česka tam však mnohem častěji chodí i lidé s investičním nápadem, na který hledají prvotní kapitál.

A na sociální síti očekávají mnohem větší pochopení než v bance. „Je to jako nějaká vesnice, kde člověk sežene pomoc od více lidí a každý přidá ruku k dílu,“ říká Nansee Kim-Parkerová, která potřebovala sehnat 20 tisíc dolarů na svou opravnu motorek v americkém San Francisku. Potenciálním investorům se svěřila, že získat půjčku od banky je pro malé podniky téměř nemožné.

Obrana proti spekulacím

Kvůli tomu, aby systém nebyl zneužíván velkými společnostmi, či dokonce spekulanty, existují i určitá omezení, jako je například maximální možná částka, kterou může daný věřitel půjčit jednomu dlužníkovi.

Konkrétní podmínky však záleží hlavně na dané zemi. Aby věřitel zbytečně neriskoval tisíce dolarů, je většinou na zahraničních serverech, především ve Spojených státech či ve Velké Británii, běžné, že se na jedné půjčce podílí více investorů. U větších částek to může být klidně i 200 a více lidí.

Vůbec první, kdo s nabídkou přímých půjček přišel, byla britská společnost Zopa, kterou v roce 2005 založil Richard Duvall. Revolucionář a otec zakladatel Duvall ve světě internetového „bankovnictví“ nebyl žádným nováčkem. Již v roce 1998 se podílel na spuštění první internetové banky na britských ostrovech, banky Egg.

Otec zakladatel však již nemůže slavit úspěchy své Zopy, přes niž bylo dodneška poskytnuto více než 135 milionů liber obyčejným lidem. Rok po jejím založení totiž zemřel na rakovinu.

Zopa se stala inspirací i pro další servery, například dvě největší světové stránky tohoto typu Prosper a LendingClub. Oba servery dohromady zprostředkovaly půjčky v objemu větším než půl miliardy amerických dolarů.

Za novou konkurenci si přitom „kamenné“ banky mohou samy. Šéfa LendingClubu Renauda Lapanche napadlo založit svou stránku, když mu přišel výpis za používání kreditní karty. Banka mu totiž naúčtovala 18procentní úrok.

„Tehdy si řekl, že někdo na něm vydělává fakt hodně peněz,“ řekl pro LN Scott Sanborn ředitel marketingu LendingClubu, a dodal: „Když si Lapanche uvědomil, jak je to skvělý byznys, tak prodal svoji tehdejší firmu TripleHop Technologies a založil LendingClub.“ Společnost pak prožila rychlý rozlet. Vznikla sice o rok později než Prosper, přesto dokázala svého předchůdce předběhnout. Dosud bylo jejím prostřednictvím půjčeno o 61 milionů dolarů více než na Prosperu.

Klienty sehnala finanční krize

K mohutnému rozmachu těchto společností pomohla v roce 2008 finanční krize. Díky tomu, že velké množství lidí nesplácelo předchozí závazky, banky utužily pravidla pro poskytování půjček a spousta lidí začala hledat na internetu jiné možnosti.

Přesun lidí, kteří na tom v době krize byli finančně špatně, však způsobil na některých stránkách vysokou míru nesplacených půjček.

Například Prosper se proto dostal i do hledáčku americké Komise pro cenné papíry a na krátkou dobu musel svoji činnost pozastavit. „Je to trh, který je stále v začátcích, a regulační úřady hodně potlačily jeho další vývoj,“ řekl pro LN Alistair Newton, viceprezident pro výzkum ve společnosti Gartner, a dodal: „Do budoucna se bude jednat spíše o specifický segment trhu s menším objemem půjčovaných peněz.“

Aby se zabránilo vysokému počtu nesplacených půjček, servery dávají na dlužníky větší pozor a velká část půjček ani není schválena. „Devět z deseti žádostí zamítáme,“říká Sanborn z LendingClubu.

Sociální aspekty

Kromě komerčního půjčování se rozmohla ještě další větev, a sice takzvané „sociální půjčky“. Ty mohou sloužit k různým neziskovým účelům, jako jsou studentské půjčky či podpora podnikání v rozvojovém světě. Takovým příkladem je stránka Kiva.org, na které lze přispět na růst malých podniků v rozvojových zemích.

Také u těchto půjček se předpokládá, že částka bude splacena, jediným nákladem pro věřitele je možnost nesplácení úroků. Nový fenomén půjček na síti mezitím pomalu proniká i do Česka.

České začátky

Roman Kakos, který dříve působil na manažerských pozicích v Citibank a České spořitelně, spustil loni v prosinci Bankerat.cz. „Na tuhle myšlenku mě přivedl pohled na výpis z bankovního účtu. Banka mi sdělovala, že mi zhodnotila peníze o 0,01 procenta ročně. V té době jsem v jednom časopise četl článek o firmě Prosper. Na základě mé praxe v bankovnictví jsem si řekl: Tohle je příležitost, kterou si nesmíš nechat ujít,“ říká Kakos.

Přes Bankerat si lidé stihli půjčit již asi 15 milionů korun. Přesto je Česko relativně malý rybník. Server má 259 dlužníků a asi 96 věřitelů. Pro srovnání LendingClub má 60 tisíc investorů a 30 tisíc dlužníků. Bankerat by však neměl být jediným serverem. Na podzim by měly přibýt minimálně dvě další stránky, a to Moneybro.cz a Finx.cz.

Problémem je, že o projektu Moneybro jeho zakladatelé Martin David a Petr Moravec mluví už více než rok a stránky jsou stále v testovací fázi. „Předpokládám, že projekt spustíme v září či v říjnu, ale plánované spouštění jsme hlásili snad už třikrát, takže to nechceme říkat závazně.“

Jako svoji výhodu vidí zakladatelé Moneybro fakt, že nebudou po investorech chtít žádný poplatek a náklady ponesou jen dlužníci. Věřitelé prý o jejich službu mají zájem. „Chtějí u nás investovat i malé soukromé fondy, převážně z Česka a ze Slovenska. Také se o nás zajímají poradenské firmy či finanční poradci,“ tvrdí Martin David.

Dalším webem by měl být Finx. „Problém pro nás bude oddělit dobré dlužníky od těch špatných,“ připouští hlavní potíž Jiří Jirka, který má Finx na starost. Podle něj by se portál měl zaměřovat na drobné investory, kterým se nevyplatí mít peníze na běžných účtech.

Související odkazy
www.finx.cz (finx)
www.epaper.lidovky.cz/archiv (předplatné a archiv LN)

Analýza, modelování, testování a mítingy

Jak ses k působení na pozici analytičky v Komerční bance vlastně dostala?

Prvotní impuls vzešel z dlouhodobé poptávky Komerční banky po schopných analyticích. Zdálo se, že kapacita stávajících dodavatelských firem byla z velké části vyčerpána a vznikla potřeba prozkoumat nové zdroje. Právě to přivedlo Komerční banku k rozhodnutí zalovit v neznámých vodách. Mezi oslovenými firmami byla i Alvila, která na tuto pozici doporučila mě. Následně jsem úspěšně absolvovala klasické výběrové řízení včetně písemného testu a ústního pohovoru se svým budoucím šéfem.

Má výběrové řízení při outsourcingu nějaká svá specifika v porovnání s obyčejným výběrovým řízením?

V případě Komerční banky to nemůžu úplně posoudit, protože nevím, jak funguje výběrové řízení pro interní zaměstnance. Obecně byl celý proces naprosto standardní – jeden týden jsem absolvovala písemný test asi se šesti dalšími lidmi a následně přišlo vyjádření, že jsem uspěla, společně s pozvánkou na ústní pohovor. Na jeho konci mi bylo řečeno, že jsem prošla a že jakmile vznikne skutečná poptávka po mých službách, kontaktují zástupce Alvily. Výběrový proces probíhal v listopadu minulého roku a v únoru 2011 jsem byla alokována na konkrétní projekt.

V čem spočívala tvá práce?

Jak už jsem říkala, pracovala jsem jako analytik, a to na projektu, který se zabýval zpřístupněním některých aplikací Komerční banky Modré pyramidě, její dceřiné společnosti. Já jsem měla na starosti jednu z těchto aplikací a mou prací bylo identifikovat potřebné změny, vykomunikovat jejich konkrétní podobu a vytvořit zadání pro vývojáře. V rámci projektu bylo mým úkolem také zmapovat a zdokumentovat aktuální podobu aplikace v podobě modelu. Další část práce spočívala v testování. Samostatnou kapitolou pak byla účast na mítincích, které jsou pro velké firmy typické, ale já na ně z Alvily nebyla moc zvyklá.

Byli zaměstnanci nějak rozdělení na internisty a externisty?

Ne, naopak – v každém oddělení byl vždy minimálně jeden internista, který měl zpravidla větší přístupová práva a mohl tak například pracovat i s informacemi, k nimž externisté neměli přístup. Obecně se pak dá říct, že poměr mezi internisty a externisty byl zhruba půl napůl. Můj dojem byl ale takový, že externista je oproti internistovi takový univerzální voják. To je ale pro firmy, které outsourcing využívají, jedna z výhod – nahradit externistu, nebo se ho úplně zbavit, je velmi snadné. Odpadají tak například starosti s výpovědní lhůtou a odstupným.

Exkurz do velké korporace

Když se vrátíme na úplný začátek tvého působení v KB, jak obtížné, nebo naopak lehké, pro tebe bylo zapadnout?

Změna to byla veliká, což jsem vnímala hlavně v prvních dnech. Z Alvily jsem byla zvyklá, že všechno funguje rychle a kdykoliv potřebuju třeba něco nového nainstalovat, jednoduše o to někoho požádám a během chvilky je hotovo. Ve společnosti takové velikosti, jako je KB, je zvykem na všechno čekat delší dobu. Ať už to byly přihlašovací údaje do interního systému nebo do konkrétních aplikací, všechno trvalo poměrně dlouho, v některých případech i týden. Celý proces prodlužovalo schvalování na různých úrovních organizační struktury, ale to už zkrátka k velkým společnostem patří.

A co se týče tvorby sociálních vazeb?

Myslím, že jsem celkem komunikativní, takže navazování vztahů na pracovišti mi nedělá žádný problém. Samozřejmě ze začátku jsem byla v týmu novou tváří, navíc ženskou, ale velmi brzy jsem do kolektivu zapadla a i kolegové si rychle zvykli.

Jak dlouho jsi vlastně v KB působila?

Pracovala jsem tam letos od února do června, tedy vyloženě pouze na již zmíněném projektu. Jednalo se vlastně o ryzí příklad klasického bodyshoppingu, kdy jsem byla alokována jen po dobu, během které mne skutečně potřebovali. Ve chvíli, kdy byla ukončena analytická část, již nebylo nutné, abych na projektu nadále setrvávala.

Když jsi nastoupila, tak už jsi tedy dopředu věděla, jak dlouho zůstaneš?

Na začátku mi bylo řečeno, že aktuální objednávka vychází přibližně do konce dubna a pak se uvidí – podle aktuální potřeby. Pro outsourcing nefunguje klasické od – do, ale takzvané man-days – člověkodny. Člověk se prodává na určitý počet mandayů, které může strávit na jednom nebo více projektech.

A byl – ve chvíli kdy jsi nastoupila – projekt už nějakým způsobem nadefinovaný?

Plánování a příprava projektu je práce na delší období, je třeba nadefinovat obecný rámec projektu a jeho hrubý obsah. Této fáze jsem se neúčastnila. Mojí prací byla analýza požadavků a specifikace konkrétního zadání. Jakási kostra nebo osnova projektu byla už v tu chvíli hotová.

Srovnání a zkušenosti

Myslíš, že kdyby práce na projektu místo klasického outsourcingu jednotlivce probíhala formou Alvila TeamShoppingu, byla by efektivita vyšší?

Kdybychom byli u vývoje aplikace od samotného začátku, tak určitě. Pokud bychom tam ale přišli jako tým v okamžiku, kdy jsem nastoupila já, nemám pocit, že by hrálo úplně zásadní roli, že jsme na sebe zvyklí. Je ale těžké to objektivně posoudit na základě jedné zkušenosti.

Když se teď za celým svým působením v Komerční bance ohlédneš, jaké konkrétní zkušenosti jsi díky němu získala?

Zjistila jsem, jak strašně složité je fungování takovýchto velkých institucí a jak je důležité obrnit se trpělivostí a nečekat, že všechny požadavky budou vyřešeny hned a dotazy zodpovězeny ve stejný den. Také jsem si uvědomila, jak je důležité mít přístup na internet, který je v bankách často poměrně striktně blokován. Samozřejmě chápu, že věci jako soukromý mail nebo warez do práce nepatří, nicméně když jsem si potřebovala například najít ke kontrole nebo osvěžení paměti různé diagramy, bylo to zbytečně komplikované. Další přínosnou zkušeností pro mne byla práce ve větším týmu a obecně zkušenost s fungováním komunikace ve velké firmě, a to od zmiňovaného schvalování až po pravidelné porady a meetingy.

Daniela Derflerová, analytička Alvila Systems

Čtěte také: Alvila TeamShopping – nový model “pronájmu” IT odborníků

Související odkazy:
www.alvila.com/cs/product/teamShopping (Alvila Teamshopping)
www.kb.cz (Komerční banka a.s.)
www.modrapyramida.cz (Modrá pyramida stavební spořitelna, a.s.)

Portály ITBiz.cz  a FeedIT publikovaly náš článek o DataFlyeru.

Souvidející odkazy:
článek na ITBiz.cz najdete zde, na FeedIT zde.

Absolventské práce, které mají smysl

Tohle zdání ale klame. Tedy minimálně v případě společnosti Alvila Systems, která ve svých řadách vedle zkušených programátorů každoročně vřele uvítá také několik mladých talentů z řad studentů technických a IT oborů ČVUT, Karlovy Univerzity a VŠE. A především – kromě samotného zaměstnání nabízí Alvila také možnost využít vlastní technologie firmy k vypracování diplomové či bakalářské práce.

„Na rozdíl od často naprosto samoúčelných témat absolventských prací nabízených školou v Alvile studenti v rámci svých diplomek nebo bakalářek řeší konkrétní problémy, výsledky jsou využitelné v praxi a mají tak logicky další užitek. Místo aby absolventská práce skončila po obhájení někde v šuplíku,  žije dál. Další klíčovou výhodou je, že většina těchto prací vzniká jako součást větších projektů. Student se tak učí i komunikaci a získává zpětnou vazbu od spousty fundovaných lidí,“ říká k tomu jednatelka firmy Alžběta Pourová.

Nejen výše zmíněné, ale především samotné hodnocení absolventských prací napsaných v Alvile potvrzuje, že jsou kvalitnější než ty, které studenti píší přímo ve škole. Přispívá k tomu reálnost řešených úkolů i zmiňovaná bezprostřední zpětná vazba, která práci formuje už od jejích počátků. Vedoucími jsou navíc lidé přímo z Alvily, kteří mají pod svým patronátem zpravidla pouze jednu práci a tím pádem mohou studentům věnovat mnohem více času než věčně zaneprázdnění vysokoškolští profesoři.

„Vzhledem k tomu, že student na diplomce nebo bakalářce pracuje v zaměstnání, dělá na ní dostatečně dlouhou dobu. Pokud se na to tedy úplně nevykašle, má vše včas hotové a navíc spojí příjemné s užitečným,“ zdůrazňuje další plus Pourová.

Jak na to?

Zajistit si možnost psát dizertační, diplomovou nebo bakalářskou práci mimo školu navíc není nijak komplikované. Jediné, co je třeba splnit, je, aby měl vedoucí práce zodpovědný za její vznik a kontrolu potřebný akademický titul. Vše ostatní už si pak vyřídí student sám. Jen na něm pak záleží, zdali prokáže dostatečné schopnosti k tomu, aby mohl svou práci ve firmě psát.

„Všichni potenciální zájemci absolvují sofistikované výběrové řízení, které je totožné s tím, které by je čekalo, kdyby se u nás ucházeli o místo,“ upozorňuje Alžběta Pourová.

V Alvile doposud vzniklo celkem šest absolventských prací – loni dvě bakalářské a v právě skončeném letním semestru 2011 tři diplomové a jedna bakalářská práce, jejichž tématem byla datová integrace a praktické využití firemní technologie ALVILA Skills. Tento opensource framework slouží pro automatické generování uživatelského rozhraní desktopových aplikací. Nyní jej lze díky výsledkům zmíněných prací využít i pro tvorbu rozhraní aplikací webových a mobilních pod operačním systémem Android. Všechny práce jsou k nahlédnutí zde.

„Od září 2010 pracují v Alvile na svém ročníkovém projektu také čtyři studenti Matematicko-fyzikální fakulty UK. Vyvíjejí zcela nové workflow, jehož cílem je zjednodušit tvorbu uživatelských rozhraní pomocí ALVILA Skills,“ dodává Alžběta Pourová.

Nejen tuzemští studenti jsou vítáni

Patronace nad vznikem absolventských prací ale není jedinou formou spolupráce firmy s vysokými školami a jejich studenty. Alvila je rovněž součástí projektu mezinárodní studentské organizace IAESTE, která zprostředkovává stáže zahraničních studentů v ČR a tuzemských studentů v zahraničí. V loňském roce stáže ve firmě využili studenti z Polska, Finska a Libanonu, letos pak dva studenti z Makedonie. I zájemci o stáž samozřejmě procházejí standardním výběrovým řízením a jsou v Alvile nasazováni primárně na opensource projekty, aby nově nabyté zkušenosti mohli zúročit i v budoucnu.

„Stáže zahraničních studentů jsou pro nás i naše zaměstnance velmi inspirativní. Kromě komunikace v anglickém jazyce také velmi osvěžují kulturní prostředí ve firmě. Přinášejí nový vhled a jiné pojetí řešení problémů. Zároveň můžeme jejich prostřednictvím poznávat jinou kulturu a její myšlení,“ vyjmenovává některé z přínosů Alžběta Pourová.

„Další organizace, se kterou jsme aktuálně začali spolupracovat, je AIESEC. Ta už ale nezprostředkovává práci studentům, nýbrž absolventům. Tito lidé jsou tu na delší dobu, která se pohybuje v rozmezí od jednoho roku až po rok a půl. První člověk přijede v září z Kamerunu, tak uvidíme, jak to dopadne,“ dodává k mezinárodním aktivitám firmy Pourová.

Zkušenost ruku v ruce s dravým mládím

Ať už jde o zahraniční studenty, absolventy, nebo o české studenty pracující v Alvile na své absolventské práci, spokojenost panuje jak na jejich straně, tak na straně firmy. Vedle zkušených vývojářů a programátorů se tu mají šanci rozvíjet mladé talenty, které na rozdíl od stáží ve velkých korporacích dostávají možnost používat nejen osvědčené postupy, ale seberealizovat se při hledání nových, neotřelých způsobů řešení konkrétních problémů.

„Právě efektivní kombinace zkušeností s dravým mládím, kreativitou a novátorstvím se nám z dlouhodobého hlediska velmi osvědčuje a zvyšuje akceschopnost firmy. Mladé talenty proto vítáme s otevřenou náručí,“ uzavírá Alžběta Pourová.

Čtěte také: Absolventnská práce v Alvile = jistota dalšího rozvoje

Související odkazy:
www.alvila.org (Alvila Skills)
www.fel.cvut.cz (Fakulta elektrotechnická ČVUT)
www.fit.cvut.cz (Fakulta informačních technologií ČVUT)
www.mff.cuni.cz (Matematicko-fyzikální fakulta UK)
www.vse.cz (Vysoká škola ekonomická)
www.iaeste.org (IAESTE – The International Association for the Exchange of Students for Technical Experience)
www.aiesec.org (AIESEC)

K čemu je adVenture vlastně dobré

Než se dostaneme k samotnému průběhu českého adVenture, řekněme si něco málo o projektu jako takovém. Jak bylo naznačeno, na západ od našich hranic podobné aktivity fungují už několik let. Velkou inspirací mohou být například americké Sillicon Valley či švýcarské Development Parks.

Primárním účelem adVenture a jemu podobných projektů je zdůraznit, že k úspěchu nestačí pouze dobrý nápad. Stejně důležité je mít naplánovanou jeho realizaci včetně financování a umět klíčové body projektu během chvíle srozumitelně vysvětlit prakticky komukoliv a kdekoliv.

Prezentace před zraky odborné poroty a potenciálních investorů, která je součástí adVenture, je pro to ideální příležitostí. Nikdo vás tu totiž nešetří. Prim hraje konstruktivní kritika a hodně vám dají i podnětné dotazy z řad možných investorů. Nechápejte to však tak, že jde v první řadě o to roznést tu kterou prezentaci na kopytech. Nedílnou součástí je i pozitivní motivace k dalšímu rozvoji. Gró adVenture spočívá v jeho vyváženosti. Pouhé plácání po ramenou nebo naopak líté kritizování by bylo kontraproduktivní.

„V českých podmínkách má pak adVenture ještě jeden zásadní přínos –  jedná se o prakticky první aktivitu, která u nás vytváří povědomí o tom, co to je rizikový kapitál. Vysvětluje, k čemu je dobrý, a u investorů vzbuzuje důvěru k tomu, aby se pustili do podpory zajímavých projektů. Přesně tyto kroky jsou totiž naprosto klíčové pro konkurenceschopnost České republiky na mezinárodním poli,“ dodává Alžběta Pourová, jednatelka Alvila Systems.

Ve správný čas na správném místě

Stát sám však do adVenture jako takového přímo nezasahuje. Hlavním hybatelem je v tomto případě Americká obchodní komora v ČR. Dále se na projektu podílí Sdružení pro zahraniční investice, magazín E15 coby mediální partner a společnost Czech Trade. A právě předchozí spolupráce s Czech Trade přivedla Alvilu k účasti na premiérovém ročníku českého adVenture.

„Byla to prakticky náhoda. S Czech Trade pracujeme na exportu naší technologie pro řízení výrobních, bezpečnostních a obchodních procesů do zahraničí, a když jsme se společně začali zabývat i DataFlyerem (více o projektu na www.alvila.com/DataFlyer), bylo nám představeno právě adVenture jako jedna ze státem podporovaných aktivit zaměřujících se na rozvoj domácích firem a jejich exportu,“ popisuje Alžběta Pourová cestu Alvily k adVenture.

Týden, který v době rozhodnutí o účasti zbýval do uzávěrky přihlášek, nás nemohl rozhodit a naše víra v úspěch byla odměněna postupem mezi devět vybraných. Před samotným adVenture nás pak čekala ještě konzultace ve společnosti PriceWaterhouseCoopers, z níž vzešel jeden důležitý poznatek pro přípravu prezentací – pouze pár obrázků v PowerPointu laikovi k pochopení nových řešení a práce se specializovaným softwarem nestačí. Vše je třeba také názorně demonstrovat, například snadno srozumitelným videem.

Nedostatky byly odstraněny a nezbývalo tak už nic jiného, než si prezentaci ještě vyzkoušet nanečisto před „domácím“ publikem.  A jak se posléze ukázalo, okřídlené rčení „těžko na cvičišti, lehko na bojišti“ fungovalo i v tomto případě.

V kotli konstruktivní kritiky

Platilo to zejména během samotné prezentace. Následné dotazy, připomínky a diskuze s odbornou porotou už přeci jen o něco zvýšily teplotu v pomyslném tavícím kotli. Dokonce se tato část protáhla natolik, že nezbyl ani čas na dotazy z publika…

Aby ale nedošlo k mýlce, obecně bylo hodnocení prezentace DataFlyeru veskrze pozitivní, a i v porovnání s ostatními účastníky – z nichž mnozí měli s podobnou formou prezentace evidentně mnohem větší zkušenosti – jsme obstáli.

„Vyslechnout si při závěrečném hodnocení všech projektů pozitivní a motivující slova bylo sice příjemné, ale mnohem více nám do budoucna daly kritické reakce poroty během samotné prezentace,“ komentuje přínos účasti na adVenture Alžběta Pourová.

„Tou největší zkušeností a poučením pro příště byla otázka na přesné využití produktu, která upozornila na potřebu rozpracovat tuto část marketingového plánu. Chyběl v něm totiž prvotní segment, na který s DataFlyerem míříme. Což je – jak poukazuje například kniha Geoffreyho A. Moora Crossing The Chasm – klíčová věc pro úspěšný start produktu na jakémkoli trhu. Právě takovéto trefné poznámky a konstruktivní kritika poroty jsou tím, v čem vidím jeden z největších přínosů naší účasti na adVenture,“ uzavírá své hodnocení adVenture Alžběta Pourová.

S účastí na prvním českém adVenture tak panuje v Alvile spokojenost. Získali jsme nejen zajímavé kontakty, ale také cenné zkušenosti, které můžeme zúročit jak při dalším vývoji softwaru, tak v rámci propagace a prodeje. Hodláme tak učinit nejen v našem podnikání, ale třeba i v příštím ročníku adVenture.

Související odkazy:

http://www.alvila.com/DataFlyer (Alvila DataFlyer)
http://www.spolupraceroku.cz/adventure (adVenture)
http://www.spolupraceroku.cz/adventure/case-studies/65-dataflyer (DataFlyer na stránkách adVenture)
http://www.spolupraceroku.cz/adventure/case-studies (všechny projekty prezentované na prvním ročníku adVenture)
http://www.amcham.cz/ (Americká obchodní komora v ČR)
http://www.afi.cz/ (Sdružení pro zahraniční investice)
http://www.afi.cz/aktuality/adventure-1.html” target=”_blank”>Článek od adVenture na stránkách AFI (Článek od adVenture na stránkách AFI)
http://www.e15.cz/ (Magazín E15)
http://zpravy.e15.cz/domaci/ekonomika/velke-firmy-povzbudi-start-upy?utm_source=jnp&utm_medium=selfpromo&utm_campaign=rsshub (Článek o adVenture na stránkách E15)
http://www.czechtrade.cz/ (Czech Trade)
http://www.pwc.com/cz/cs (PriceWaterhouseCoopers)
http://www.siliconvalley.com/ (Sillicon Valley)
http://en.wikipedia.org/wiki/Crossing_the_Chasm (Kniha Crossing The Chasm na Wikipedii)