Mezi aktuální projekty Alvila Systems patří mimo jiné i Finx, na zakázku vytvářené webové rozhraní finančního systému pro peer2peer půjčky. A právě tomuto modernímu fenoménu se obsáhle věnuje Vojtěch Wolf v Lidových novinách z 9. 7. 2011, který ve svém článku uvádí čtenáře do problematiky peer2peer půjček jako takových a zmiňuje i jejich české alternativy včetně Finxu. Celý článek si můžete přečíst níže.
Půjčte bližnímu svému
Chcete si půjčit peníze, ale nechce se vám pro ně do banky nebo splátkové firmy? Ať už proto, že byste půjčku možná nedostali, protože máte dluhy a mizerný příjem, anebo třeba proto, že jste fanda nových technologií, sociálních sítí a originálních nápadů? Máte šanci. Nový způsob půjčování peněz začíná i v Česku.
„Chci na plastickou operaci a potřebuji si na to půjčit,“ píše uživatelka vystupující pod přezdívkou Blondie na americkém serveru Prosper.com. Na zmíněnou operaci potřebuje 15 tisíc dolarů, které by chtěla splatit během pěti let. Slibuje, že přidá devatenáct procent z částky na úrocích. Z každé normální banky by ji zřejmě vypoklonkovali, ale na internetu byla částečně úspěšná. Celkem 143 lidí dalo na vylepšení půvabů neznámé ženy dohromady sedm a půl tisíce dolarů. Přesto měla Blondie smůlu. Aby vůbec nějaké peníze dostala, musela podle podmínek půjčky sehnat alespoň sedmdesát procent. To se jí nepovedlo a nedostala nic.
Podobně jako smutná Blondie zkouší sehnat peníze v internetových půjčovnách tisíce lidí. Už víc než sto serverů, hlavně ve Spojených státech a v Británii, dává dohromady zájemce o peníze s těmi, kteří za slibovaný výhodný úrok sumu půjčí. První obdobná půjčovna už funguje i v Česku a další nejméně dvě tu již brzy otevřou své stránky.
Základní myšlenkou těchto takzvaných půjček „člověk člověku“ (z anglického peer to peer) je zprostředkování nabídky a poptávky mezi věřiteli a dlužníky. Stránky také k daným půjčkám vytvářejí smlouvy a zároveň hodnotí důvěryhodnost jednotlivých dlužníků.
Například pokud bude mít dlužník špatné hodnocení, asi těžko si bude moci chtít půjčit se sedmiprocentním úrokem a bude muset nabídnout třeba 30 procent.
Mohlo by se zdát, že půjčit cizímu člověku na internetu peníze je krátkozraké, ovšem za šest let, po které nový fenomén na internetu žije, se takto podle odhadů protočilo skoro šest miliard dolarů.
Zdánlivě je to výhodnější pro všechny. Investoři mohou získat větší úroky, než by dostali, kdyby nechali své peníze ladem v bance. Dlužníci si mohou půjčit i na věci či záliby, kterým by se v bance pravděpodobně vysmáli. Pro získání půjčky na webu jsou důležité dvě věci – příběh, který osloví potenciální investory, a důvěryhodnost, zaručující, že půjčené peníze budou skutečně i s bonusem vráceny. Zástupci již fungujících stránek s tím nemají problém.
„Když se dlužníci dostanou do finančních problémů, tak jejich půjčky u Zopa jsou ty poslední, které by nespláceli,“ tvrdí Martin Campbell, mluvčí společnosti Zopa, která s těmito půjčkami začala jako první na světě. Lidé podle něj raději ublíží bance než konkrétním lidem.
Vystihl tak důležitý moment celého systému. A sice to, že vše stojí na osobních sympatiích. Úspěch žadatelů se totiž skrývá v příbězích, se kterými „jdou na trh“. Tak třeba: Uživatel gain-saffron4 si chce půjčit čtyři tisíce dolarů na housle a nabízí za to 26 procent úroku. Jak uvádí, v minulosti udělal špatná finanční rozhodnutí, ale dluhy splatil. Uživatel deal-ace8 je prý veterán jedné z amerických válek, který chce navštívit svého otce v Massachusetts. Rád by si půjčil čtyři tisíce dolarů s 30 procentním úrokem. Jako záruky jmenuje kompenzace od armády či sociální zabezpečení.
Zajímavé příběhy se dají dočíst i na prvním podobném webu v Česku s názvem Bankerat.cz. Například šestadvacetiletá dělnice ze Škody Auto s platem šestnáct tisíc korun si chce půjčit 50 tisíc korun. Údajně na nábytek, protože její byt vyhořel. Jiný, pro Česko typický příběh, nabízí uživatelka verona: Čistý příjem sedm a půl tisíce korun, ráda by 45 tisíc. Nabízí úrok 20 procent a dobu splácení dva roky. Účel? Chce splatit předchozí „nevýhodné“ půjčky.
Také v západním světě se najde řada lidí, kteří chtějí na webu najít poslední záchranu pro své děravé finance. Na rozdíl od Česka tam však mnohem častěji chodí i lidé s investičním nápadem, na který hledají prvotní kapitál.
A na sociální síti očekávají mnohem větší pochopení než v bance. „Je to jako nějaká vesnice, kde člověk sežene pomoc od více lidí a každý přidá ruku k dílu,“ říká Nansee Kim-Parkerová, která potřebovala sehnat 20 tisíc dolarů na svou opravnu motorek v americkém San Francisku. Potenciálním investorům se svěřila, že získat půjčku od banky je pro malé podniky téměř nemožné.
Obrana proti spekulacím
Kvůli tomu, aby systém nebyl zneužíván velkými společnostmi, či dokonce spekulanty, existují i určitá omezení, jako je například maximální možná částka, kterou může daný věřitel půjčit jednomu dlužníkovi.
Konkrétní podmínky však záleží hlavně na dané zemi. Aby věřitel zbytečně neriskoval tisíce dolarů, je většinou na zahraničních serverech, především ve Spojených státech či ve Velké Británii, běžné, že se na jedné půjčce podílí více investorů. U větších částek to může být klidně i 200 a více lidí.
Vůbec první, kdo s nabídkou přímých půjček přišel, byla britská společnost Zopa, kterou v roce 2005 založil Richard Duvall. Revolucionář a otec zakladatel Duvall ve světě internetového „bankovnictví“ nebyl žádným nováčkem. Již v roce 1998 se podílel na spuštění první internetové banky na britských ostrovech, banky Egg.
Otec zakladatel však již nemůže slavit úspěchy své Zopy, přes niž bylo dodneška poskytnuto více než 135 milionů liber obyčejným lidem. Rok po jejím založení totiž zemřel na rakovinu.
Zopa se stala inspirací i pro další servery, například dvě největší světové stránky tohoto typu Prosper a LendingClub. Oba servery dohromady zprostředkovaly půjčky v objemu větším než půl miliardy amerických dolarů.
Za novou konkurenci si přitom „kamenné“ banky mohou samy. Šéfa LendingClubu Renauda Lapanche napadlo založit svou stránku, když mu přišel výpis za používání kreditní karty. Banka mu totiž naúčtovala 18procentní úrok.
„Tehdy si řekl, že někdo na něm vydělává fakt hodně peněz,“ řekl pro LN Scott Sanborn ředitel marketingu LendingClubu, a dodal: „Když si Lapanche uvědomil, jak je to skvělý byznys, tak prodal svoji tehdejší firmu TripleHop Technologies a založil LendingClub.“ Společnost pak prožila rychlý rozlet. Vznikla sice o rok později než Prosper, přesto dokázala svého předchůdce předběhnout. Dosud bylo jejím prostřednictvím půjčeno o 61 milionů dolarů více než na Prosperu.
Klienty sehnala finanční krize
K mohutnému rozmachu těchto společností pomohla v roce 2008 finanční krize. Díky tomu, že velké množství lidí nesplácelo předchozí závazky, banky utužily pravidla pro poskytování půjček a spousta lidí začala hledat na internetu jiné možnosti.
Přesun lidí, kteří na tom v době krize byli finančně špatně, však způsobil na některých stránkách vysokou míru nesplacených půjček.
Například Prosper se proto dostal i do hledáčku americké Komise pro cenné papíry a na krátkou dobu musel svoji činnost pozastavit. „Je to trh, který je stále v začátcích, a regulační úřady hodně potlačily jeho další vývoj,“ řekl pro LN Alistair Newton, viceprezident pro výzkum ve společnosti Gartner, a dodal: „Do budoucna se bude jednat spíše o specifický segment trhu s menším objemem půjčovaných peněz.“
Aby se zabránilo vysokému počtu nesplacených půjček, servery dávají na dlužníky větší pozor a velká část půjček ani není schválena. „Devět z deseti žádostí zamítáme,“říká Sanborn z LendingClubu.
Sociální aspekty
Kromě komerčního půjčování se rozmohla ještě další větev, a sice takzvané „sociální půjčky“. Ty mohou sloužit k různým neziskovým účelům, jako jsou studentské půjčky či podpora podnikání v rozvojovém světě. Takovým příkladem je stránka Kiva.org, na které lze přispět na růst malých podniků v rozvojových zemích.
Také u těchto půjček se předpokládá, že částka bude splacena, jediným nákladem pro věřitele je možnost nesplácení úroků. Nový fenomén půjček na síti mezitím pomalu proniká i do Česka.
České začátky
Roman Kakos, který dříve působil na manažerských pozicích v Citibank a České spořitelně, spustil loni v prosinci Bankerat.cz. „Na tuhle myšlenku mě přivedl pohled na výpis z bankovního účtu. Banka mi sdělovala, že mi zhodnotila peníze o 0,01 procenta ročně. V té době jsem v jednom časopise četl článek o firmě Prosper. Na základě mé praxe v bankovnictví jsem si řekl: Tohle je příležitost, kterou si nesmíš nechat ujít,“ říká Kakos.
Přes Bankerat si lidé stihli půjčit již asi 15 milionů korun. Přesto je Česko relativně malý rybník. Server má 259 dlužníků a asi 96 věřitelů. Pro srovnání LendingClub má 60 tisíc investorů a 30 tisíc dlužníků. Bankerat by však neměl být jediným serverem. Na podzim by měly přibýt minimálně dvě další stránky, a to Moneybro.cz a Finx.cz.
Problémem je, že o projektu Moneybro jeho zakladatelé Martin David a Petr Moravec mluví už více než rok a stránky jsou stále v testovací fázi. „Předpokládám, že projekt spustíme v září či v říjnu, ale plánované spouštění jsme hlásili snad už třikrát, takže to nechceme říkat závazně.“
Jako svoji výhodu vidí zakladatelé Moneybro fakt, že nebudou po investorech chtít žádný poplatek a náklady ponesou jen dlužníci. Věřitelé prý o jejich službu mají zájem. „Chtějí u nás investovat i malé soukromé fondy, převážně z Česka a ze Slovenska. Také se o nás zajímají poradenské firmy či finanční poradci,“ tvrdí Martin David.
Dalším webem by měl být Finx. „Problém pro nás bude oddělit dobré dlužníky od těch špatných,“ připouští hlavní potíž Jiří Jirka, který má Finx na starost. Podle něj by se portál měl zaměřovat na drobné investory, kterým se nevyplatí mít peníze na běžných účtech.
Související odkazy
www.finx.cz (finx)
www.epaper.lidovky.cz/archiv (předplatné a archiv LN)
